Tři roky funguje systém, který má recyklovat solární panely. Ministerstvo životního prostředí chystá změnu, jíž se obávají stávající hráči. Provozovatelé fotovoltaik musí platit poplatek 8,50 koruny za jeden kilogram solárních panelů.

S likvidací současných solárních panelů se začne až za dvacet let, protože minimálně tak dlouhá je jejich životnost. Již tři roky existuje také zákon, který to má zaručit. Přesto ministerstvo životního prostředí (MŽP) připravuje radikální změnu jeho pravidel.

Organizace, které vybírají a spravují peníze na budoucí recyklaci, berou záměry ministerstva téměř jednomyslně jako problematické a ohrožující jejich existenci.

“Stát připravuje změny legislativy po necelých třech letech fungování, i když byl celý systém nastavený na dvacet let dopředu,” uvedla Veronika Hamáčková ze sdružení Resolar, které zastupuje dvacítku výrobců a dovozců solárních panelů i malé solární elektrárny představující téměř třetinu všech slunečních zdrojů v Česku.

Spor o 10 megawattů

Ministerstvo může návrhem změnit počet organizací, které se jako jediné mohou zabývat recyklací solárních panelů. Těch specializovaných na fotovoltaiku nyní existuje celkem devět. V příštích několika letech postupně vyberou a budou spravovat kolem 1,5 miliardy korun. Peníze ale reálně použijí na recyklaci až mnohem později.

Devět sdružení

◼ Recyklaci solárních panelů řeší novela zákona o odpadech z roku 2012. Obstarávat ji mohou jen sdružení (tzv. kolektivní systémy), která mají licenci od ministerstva životního prostředí. Specializovaných systémů je celkem devět.
◼ Největším je Resolar, který se stará o solární elektrárny s výkonem 624 megawattů. Dalším velkým hráčem je sdružení Asekol Solar, které udává asi šest tisíc klientů a výkon 500 megawattů. Svůj vlastní kolektivní systém má třeba i největší česká energetická firma ČEZ.
◼ Nově mají být recyklace solárních panelů součástí zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Jak je to s poplatkem

◼ Výši poplatku za recyklaci solárních panelů určila vyhláška ministerstva životního prostředí. Dosahuje 8,50 Kč za jeden kilogram. Platí jej provozovatelé solárních elektráren uvedených do provozu před 1. lednem 2013, což je většina z nich.

◼ Po tomto datu přešla povinnost za platbu na výrobce a dovozce panelů. Tu stanoví sdružení s licencí od ministerstva. Cena se různí, ale je mnohonásobně nižší.

Miliony panelů

◼ Solární elektrárny v Česku mají celkový výkon 2000 megawattů. Na elektrárnu o výkonu jednoho megawattu je v průměru zapotřebí asi 4500 solárních panelů.
◼ Průměrná váha panelu je kolem 20 kilogramů.

20 tisíc provozovatelů solárních elektráren působí nyní v Česku.

Jedním z navrhovaných omezení, které vyvolává největší kritiku a obavy, je podmínka, aby alespoň jeden ze zakladatelů sdružení měl vlastní solární elektrárnu o výkonu 10 MW.

“Takový výkon předpokládá, že provozovatel má dostatek finančních prostředků k zajištění provozu kolektivního systému,” vysvětlila tisková mluvčí MŽP Petra Roubíčková.

Úředníci, kteří zákon připravují, předpokládají, že nová pravidla splní “po určité transformaci” všechna stávající sdružení. Ta, jichž se regulace týká, si už tak jistá nejsou. Organizace Asekol Solar, která patří mezi trojici největších hráčů a stará se asi o čtvrtinu výkonu všech solárních elektráren v Česku, považuje podmínku za nepřiměřenou a diskriminační.

“Podobně velkou výši instalovaného výkonu může mít nanejvýš deset elektráren,” řekl ředitel Asekolu Karel Krejsa. Podle výkladu MŽP ale stačí, aby měl provozovatel výkon rozdělený do několika elektráren. I v tomto případě by ovšem řada sdružení byla tlačena do změn ve vlastnické struktuře, což odmítají.

Podle Veroniky Hamáčkové navíc musí všechna sdružení znovu žádat o licenci podle nových pravidel. “Pokud ji nezískají, musí spravované příspěvky převést jinému systému nebo Státnímu fondu pro životní prostředí,” dodala.

Poplatek jen pro někoho

Sdružení Resolar patří k dlouhodobým kritikům i stávajícího prostředí. Mezi jeho zakladatele patří Solární asociace, sdružující podnikatele v tomto oboru, kteří i nynější legislativu vnímají jako krok proti nim. Nelíbí se jim, že musí zaplatit do roku 2018 na recyklaci 8,50 koruny na jeden kilogram panelů, což je jeden z největších poplatků v EU.

Argumentují tím, že k odstranění panelů dojde mnohem později, a proto má být poplatek rozložen na delší období. Nepovažují také solární panely za odpad, ale surovinu. Sdružení Resolar to dokládá studií ČVUT, která tvrdí, že recyklace panelů bude vytvářet zisk 10 korun na kilogram díky hliníku či stříbru, jež panely obsahují.

Autor: Petr Zenkner

Zdroj: ihned.cz

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte svůj komentář!
Prosím zde zadejte své jméno