Je pravdou, že na MŽP v posledním období probíhaly a probíhají pracovní skupiny i k problematice legislativy elektroodpadů. Složení aktuálních pracovních skupin však bylo mediálně z mnoha stran kritizováno jako značně nevyvážené. K účasti nebyli ani po opakovaných snahách a mediální kritice stávajícího složení skupin pozváni zástupci některých klíčových partnerů pro odbornou diskuzi, jako odpadářské asociace, jejichž členové fyzicky zajišťují recyklaci většiny odpadů v ČR, ani zástupci nevládního sektoru a další. Důvod sdělen nebyl, stav trvá.

Stávající problematickou situaci v oblasti legislativy elektroodpadů už, jak známo, dokonce kritizoval antimonopolní úřad. Vyslovil své vážné znepokojení nad současným stavem, a to zejména s ohledem na potřebu ochrany tržního prostředí, zajištění možnosti otevřené konkurence v oblasti zpracování elektroodpadů a vyšší kontrolovatelnosti samotného nakládání s vybíranými zákonem stanovenými poplatky. Bohužel vše zatím nasvědčuje tomu, že ve stávající nevyváženě najmenované pracovní skupině „elektro“ na MŽP, kde zásadní slovo mají zejména zástupci kolektivních systémů, nejsou tyto klíčové věci dostatečným způsobem řešeny… Již v prosinci přitom médii proběhla informace o velmi zajímavé otevřené polemice odborného časopisu Odpadové fórum, kde se naprostá většina z širokého spektra dotázaných shodla na potřebě nutných změn v legislativě zpětných odběrů a na kritice stávajícího stavu.

Nově k této oblasti vyšly také dva zajímavé články v Lidových novinách, které stávající problematickou situaci podrobněji dokreslují s konkrétními příklady (první z nich vyšel také na stránkách Nadačního fondu proti korupci – viz zde). Pro informaci nyní oba články přinášíme čtenářům webu ČAOH:

 

Lidové noviny: Zbytečné poplatky za lednici (3. 1. 2014)

Antimonopolní úřad chce, aby firmy vrátily recyklační poplatky, které vybírají. Nebo je spíš převedly do státního rozpočtu.

PRAHA Koupili jste si k Vánocům třeba novou lednici nebo pračku? Přibližně tři sta korun jste zaplatili zbytečně. Alespoň to tak vidí antimonopolní úřad. Vyplývá to z jeho stanoviska k recyklačním poplatkům, které jsou zahrnuty v ceně spotřební a domácí elektroniky nebo i plastových lahví s pitím.

Společnosti zajišťující za tyto peníze ekologickou likvidaci výrobků (například Asekol, Elektrowin či obalová společnost Eko-kom) s nimi podle posudku nakládají neprůhledně, poškozují trh a neexistují mechanismy kontroly těchto firem. Poplatky navíc vybírají i přesto, že odpad často není ničím nežádoucím, ale cennou surovinou, píše také ve stanovisku Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). To si na základě množících se stížností vyžádalo ministerstvo životního prostředí.

Firmy se stanovisku antimonopolních úředníků brání, postupují prý v souladu se zákonem. “Poplatky se v průběhu let postupně snižují. Využíváme je výhradně k zabezpečení činností spojených se zpětným odběrem, odděleným sběrem vysloužilých elektrospotřebičů a k jejich recyklaci či ekologické likvidaci,” uvedla za Asekol Hana Ansorgová.

Podobně reagovala ředitelka zákaznického oddělení Elektrowinu Taťána Pokorná s tím, že recyklační poplatky byly od roku 2005, kdy začala platit zákonná povinnost recyklace vyrobeného zboží, postupně snižovány.

Vážné znepokojení

Antimonopolní úřad však na svém stanovisku trvá a je “vážně znepokojen nad stavem soutěžního prostředí v kolektivním sběru”. “Služby zajišťují monopolní hráči, kteří stanovují původcům odpadů objektivně nepřezkoumatelné vyšší a vyšší poplatkové povinnosti, přenášené k tomu na koncové spotřebitele, občany,” řekl LN předseda ÚOHS Petr Rafaj.

Podle stanoviska úřadu by vybrané poplatky měly být dokonce vráceny nebo převedeny do státního rozpočtu. Ministerstvo nyní připravuje novou odpadovou legislativu, která by měla poznatky ÚOHS zohlednit. Poplatky vybírají takzvané kolektivní systémy, tedy firmy, které si založili výrobci a prodejci zboží, aby za ně zajistily zákonem požadovanou míru recyklace jejich výrobků. Výrobci poplatky pravidelně odvádí kolektivním systémům a naúčtují si je do ceny zboží, třeba za lednici se platí zhruba 300 korun navíc.

Registrace do jednoho z šesti kolektivních systémů sběru elektroodpadu, které mají rozdělené jednotlivé segmenty elektra, je povinná. Drtivou většinu trhu s elektroodpadem ovládají společnosti Asekol, Elektrowin a Ekolamp, na jejichž účtech podle odhadů končí zhruba 80 procent z vybraných poplatků. Recyklaci plastových, skleněných či papírových obalů zajišťuje Eko-kom.

Miliardy v poplatcích

Nadační fond proti korupci spočítal, že v průběhu let 2005–2012 kolektivní systémy vybraly na recyklačních poplatcích nejméně 10 miliard korun. Podle oficiálních statistik ministerstva se přitom průměrně vrátila jen asi pětina zakoupených elektrozařízení. Jestliže byly vybrané recyklační poplatky použity ve shodě s předpisy, zůstalo podle fondu na účtech uvedených firem zhruba osm miliard korun. A jejich správa je podle ÚOHS naprosto neprůhledná. Výši poplatků si tyto společnosti určují samy a v několika případech je v minulosti zvýšily, aniž by vysvětlily proč. Není jasné, co se z poplatků vlastně financuje ani jakým způsobem kolektivní systémy peníze přerozdělí mezi obce a popřípadě mezi recyklační společnosti, aby zajistily recyklaci výrobků.

Množství recyklovaného odpadu se díky existenci kolektivních systémů v minulosti výrazně zvýšilo. Loni Češi zpět odevzdali přibližně 50 tisíc tun elektroodpadu, což odpovídá asi třetině hmotnosti elektrozařízení dodaného na trh. Od roku 2016 přitom budou prodejci muset zajistit zpětný odběr 45 procent elektrozařízení. Růst hmotnosti sebraného odpadu už třetím rokem stagnuje, a to především kvůli nelegálním výkupnám kovů a kvůli vyhazování spotřebičů do popelnic.

Lidové noviny: Boj o odpad prohrávají chráněné dílny (13. 1. 2014)

Kolektivní systém Asekol má za peníze vybrané na recyklačních poplatcích zajistit recyklaci odpadu. Kromě toho si ale založil dceřinou společnost, která odpad také vykupuje a zpracovává. Na její úkor po republice krachují chráněné dílny.

PRAHA Společnost Marketa-Remone, s. r. o., provozuje v Chebu chráněnou dílnu na zpracování vyřazených elektronických zařízení. Zaměstnává zhruba 40 výhradně handicapovaných občanů. Moc dobře se jí ale nyní nedaří. Společnost Asekol, která za výrobce elektroniky zajišťuje povinnou míru recyklace jejich výrobků, jí v roce 2012 vypověděla smlouvu a přestala dodávat elektroodpad, především monitory a televizory. “Pro zpracování televizorů a monitorů jsme investovali do výkonné linky s kapacitou sto kusů za směnu. Kvůli výpovědi smlouvy s Asekolem poklesly dodávky těchto spotřebičů ze sběrných dvorů o tři sta tun ročně a naše linka je vytížena pouze na 25 procent. Museli jsme výrazně snížit pracovní úvazky a i do budoucna jsou obavy z nutnosti dalšího propouštění,” řekl LN vedoucí střediska Zdeněk Bambousek. Důvod je podle něj jasný – Asekol začal se zpracováním odpadu sám.

Asekol si totiž založil dceřinou společnost Enviropol a po celé republice buduje pobočky. Jednu má v Plzni a většinu odpadu z Plzeňska a Karlovarska směřuje tam,” zlobí se Bambousek. Drobní recyklátoři, kteří nejsou s Asekolem majetkově či jinak spříznění nebo nepřistoupí na jeho podmínky, se podle něj k elektroodpadu dostávají velmi složitě. Asekol má totiž smlouvy s obcemi a odebírá ho přímo ze sběrných dvorů. Podle Asekolu ale byli všichni zpracovatelé odpadu vybráni na základě výběrových řízení.

Jenže háček je v tom, že kolektivní systémy by podle zákona podnikat neměly, a to ani prostřednictvím ovládaných společností, protože je vybrané peníze a také osvobození od daně z příjmu zvýhodňují oproti ostatním subjektům na trhu. Alespoň si to myslí antimonopolní úřad, který, jak již LN informovaly, nyní údajně monopolně nastavený systém prošetřuje.

Podnikání bez kontroly “Zvýhodnění kolektivních systémů plynoucí z výběru recyklačních poplatků je možné považovat za zjednání výhody, podpory konkrétnímu soutěžiteli oproti ostatním, kteří recyklační poplatky nevybírají,” řekl k tomu předseda ÚOHS Petr Rafaj, kterému zároveň vadí, že tvůrci zmíněného zákona jaksi pozapomněli na vytvoření kontrolních mechanismů, a tak tyto společnosti podnikají s penězi vybranými od lidí v podstatě bez kontroly.

Zmíněná společnost Enviropol skutečně sídlí na stejné adrese jako neziskový Asekol, ve vedení jsou podle obchodního rejstříku většinou stejní lidé a Asekol je veden jako jediný společník. Existuje tedy podezření, že vytváření dceřiných společností je jen chytrý způsob, jak obejít podmínku, že kolektivní systémy nesmějí samy o sobě vytvářet zisk.

Propojení obou společností potvrzuje i dopis ze začátku letošního roku, který Asekol rozesílal svým klientům. LN ho mají k dispozici. Asekol v něm výrobcům elektra píše, že snižuje recyklační poplatky, protože zpracovává část odpadu ve vlastních zpracovatelských kapacitách. Nepřímo tím přiznal, že za peníze vybrané na poplatcích si zřídil linky na zpracování odpadu.

Asekol se ale brání. Na tom, že zároveň vybírá od lidí recyklační poplatky, za které má výhradně zajistit recyklaci, a zároveň prostřednictvím ovládané společnosti de facto podniká, nic špatného nevidí. “Jak v Evropě, tak ve světě je celkem běžné, že výrobci přímo, či prostřednictvím kolektivních organizací vlastní zpracovatelské zařízení. Přináší jim to nemalé výhody, například mohou vracet získané druhotné suroviny zpět do výroby, ušetřit významné finanční prostředky či naplnit svou rozšířenou odpovědnost výrobce,” uvedla mluvčí Asekolu Hana Ansorgová s odkazem na Rakousko, Polsko či Japonsko, kde to údajně chodí podobně. Na otázku, jakou část elektroodpadu zpracovává jejich dceřiná společnost Enviropol, však Asekol neodpověděl s odůvodněním, že poslední článek v LN pro kolektivní systémy vyzněl celkově negativně.

Takzvané kolektivní systémy, tedy například Asekol, Elektrowin či Ekolamp, jsou společnosti založené výrobci elektroniky na základě zákona o odpadech. Mají za výrobce zajistit povinnou míru recyklace jejich produktů. Na rozdíl od drobných recyklačních společností nebo chráněných dílen kolektivním systémům plynou s požehnáním státu nemalé peníze z recyklačních poplatků (odhaduje se, že již bylo vybráno více než deset miliard korun), které platí v ceně výrobku každý, kdo si v Česku kupuje elektrospotřebič.

Aukce elektroodpadu

Josef Barta, který provozuje chráněnou dílnu v Teplicích, podotkl, že kolektivní systémy mají hned tři zdroje příjmů: “Inkasují peníze od všech spotřebitelů (občané, firmy, stát) z recyklačních poplatků, dále od těch, kteří uvádí zboží na trh (výrobci a dovozci elektrospotřebičů) a třetím příjmem je zisk z pořádaných aukcí, kde je sebraný elektroodpad nabídnut zpracovatelům k recyklaci a materiálovému využití.” Odpad, který kolektivní systém získal a odebral například ze sběrných dvorů, zpracovatelům v aukcích prodává v řádu korun za kilogram.

Také jeho dílna na přístup Asekolu doplatila. Barta původně na rozkládání elektra najímal 27 lidí, nyní jich to kvůli nedostatku elektroodpadu zvládne pět. Ostatním našel jinou práci, vyhodit je nemusel. Podnikatel Josef Lacko z Přerova takové štěstí neměl. Jeho chráněná dílna zaměstnávající 31 lidí, převážně Romů a několik handicapovaných, zkrachovala a jemu zůstal více než dvou milionový dluh. Nebyla totiž práce.

Z inspirace Českem sešlo

V sousedním Slovensku systém funguje jinak. Místo monopolních hráčů, kteří mají rozdělené jednotlivé segmenty elektra, recyklace odpadu funguje více na tržním principu. Zákon se o kolektivních systémech téměř nezmiňuje, takže recyklaci obalových odpadů místo českého Eko-komu zajišťuje 12 různých společností, recyklaci elektro odpadů až 19 společností. Podle Petera Krasnece z Asociácie podnikateľov v odpadovom hospodárstve takto nastavený systém sice nediskriminuje některé hráče na trhu, ale zase jde na úkor samotné recyklace.

“Část těch firem, které plní povinnosti recyklace, vytváří systém podpory separovaného sběru odpadů z obalů a elektro odpadů, ale část to dělá vyloženě kvůli zisku. Žádný zákon totiž nezakazuje těmto společnostem podnikat či generovat zisk. Na samotnou recyklaci se tak loni vybralo méně peněz než předtím,” uvedl pro LN Krasnec. Problém také je, že firmy přednostně recyklují odpady, které jdou dobře zpeněžit. Slovensko se podle něj původně chtělo inspirovat při připravované novele odpadového zákona právě tím českým. Po zjištění antimonopolního úřadu z toho ale sešlo a nyní neví, jakou cestou se vydat.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz) s použitím celých citací článků z Lidových novin

Komentáře

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Prosím zadejte svůj komentář!
Prosím zde zadejte své jméno