Ministerstvo životního prostředí utužuje výsadní postavení několika soukromých firem pro nakládání s elektroodpady. Od roku 2005 plynou do jejich „kapes“ miliardy z recyklačních poplatků. Stát nad nimi nemá kontrolu, byť stanovil zákonnou povinnost jejich hrazení. Recyklací elektroodpadů lze získat další prostředky. Ministr životního prostředí ještě nedávno sliboval nápravu. Co stojí za tímto obratem?
Nadační fond proti korupci poskytl Ministerstvu životního prostředí svá zjištění o kauze elektroodpady. Svá zjištění poskytl i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. V rámci návrhu zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností (dále jen „Zákon“), předloženého na počátku roku k vnějšímu připomínkovému řízení, se Ministerstvo nepokrytě rozhodlo podpořit monopolistické zájmy vyvolených subjektů (tzv. provozovatelů kolektivních systémů). Představuje to obrat od dřívějších veřejných slibů vedení Ministerstva.
Návrhu Zákona předcházela tzv. elektronovela, kterou Ministerstvo předložilo Parlamentu v roce 2014. Právní úprava obsahovala i nařízení, na základě kterého mohly vyvolené soukromé firmy de facto zneplatnit rozhodnutí Krajských úřadů k nakládání s vybranými druhy odpadů. Na schůzi Senátu v létě 2014 si ministr životního prostředí Richard Brabec propuštění novely „vyprosil“ se slibem, že komplexní náprava bude provedena až v rámci Zákona. V obecné rozpravě ministr také řekl:
„Pravda je ta, že na ministerstvu životního prostředí v uplynulých letech pracovalo mnoho pracovních skupin a nikdy se na ničem nedohodly, protože ve chvíli, kdy tam samozřejmě jsou lobbistické skupiny, které jsou ostře zaklesnuté do sebe, tak musí přijít někdo a říct, tady je sever a tudy půjdeme, a tady to sekneme, protože se nikdy na ničem nelze dohodnout.“
Ministr ukázal, kde je sever. A vydal se na jih. V návrhu Zákona se poprvé v celé jedenáctileté historii stát zříká své odpovědnosti a plně ji přenáší na vyvolené soukromé subjekty. Zakazuje vysloužilá elektrozařízení bez jejich souhlasu nejen sbírat, ale i zpracovávat. Prakticky vylučuje vznik nových kolektivních systémů. Omezuje zásobování „nepohodlných“ zpracovatelů menšími kolektivními systémy a navíc ohrožuje samotnou existenci těchto systémů. Vyvoleným subjektům dává i další výhody. Lobbistické skupiny zvítězily.
Poznamenejme, že v roce 2014 vydal ředitel odboru odpadů Ministerstva Jaromír Manhart rozhodnutí v půlmiliardovém sporu, a to na základě stanoviska advokátní kanceláře Šachta & Partners (dnes MSB Legal). Tím vyšel vstříc mocné klientelistické klice především kolem společnosti ASEKOL. Stanovisko vypracovala advokátní kancelář v roce 2011 pro zadavatele, kterým bylo Ministerstvo. To poté odmítalo, že bylo jeho objednatelem. Později však Ministerstvo oficiálně označilo náměstka Iva Hlaváče za tu osobu, která za něj posudek advokátní kanceláři zadala, vymezila úkol pro posouzení a poskytla zpracovatelům dokumentaci. Hlaváč dříve působil kolem vysokých funkcionářů ODS a nyní je členem představenstva společnosti ČEZ.
Nadační fond proti korupci je zcela nezávislou iniciativa lidí, kteří zásadně nesouhlasí s vysokou mírou korupce ve státní správě. Naším cílem je mimo jiné podpora a odhalování korupční činnosti ve veřejné správě a podpora projektů odhalujících korupci.
Zdroj: nfpk.cz